Res Claritatis - zpravodajství z katolického světa

Jeden pohled na současnou ekonomickou "krizi"

Existuje jeden, a patrně zásadní důvod, tedy myslím ekonomický, proč náš stát a ty okolní pochopitelně také, spějí zcela nevyhnutelně do kopru. Kdysi byly státní útvary poměrně stabilní, pochopitelně na nižší celkové materiální úrovni. Společenská pyramida měla obrovskou základnu zemědělců, řemeslníků a dělníků, kteří všichni vytvářeli menší či větší hodnoty. Není tomu až tak dávno, co na okrese byl jeden hejtman, jeden soudce, vězení se dvěma soudními sluhy, četnický rytmistr a pár četníků, dva až čtyři důchodní (rozuměj berní úředníci). Starostové ani žádní radní nebrali plat, na větší obci byl jeden až dva obecní posluhové, případně obecní policajt a ponocný. Na malých vesnicích se celá samospráva odbývala v seknici sedláka, který byl právě starostou, případně v hospodě.

Dnes se tzv. HDP (hrubý domácí produkt - pozn. red.) tvoří ve službách a podobných hloupostech. Reálné hodnoty u nás tvoří asi necelý milion lidí. Ti to pochopitelně nemohou již dále utáhnout. Je dobře podívat se kriticky na sebe a sousedy. Státní zaměstnanec pochopitelně nic nevytváří. Těch je dnes skoro milion. Důchodci samozřejmě také nic, děti, nezaměstnaní apod. jakbysmet. Z těch, co se nějakým způsobem zapojili do pracovního procesu, vytváří hodnoty pouze malá část. Tím nechci říci, že nejsou potřební, nicméně pracovat a vytvářet hodnoty jsou dvě naprosto odlišné kategorie. Řidič cosi vozí, instalatér cosi opravuje, učitel někoho učí, lékař kohosi léčí, soudce soudí, policajt ochraňuje, hasič hasí atd. Tedy pouze obsluha systému, žádná tvorba hodnot. Probereme-li si jednotlivé profese z tohoto pohledu, zjistíme sine ira et studio, tedy bez hněvu a předpojatosti, že počet těch, kteří něco vytvářejí, se rok od roku zmenšuje. A protože žijeme v demokracii, tak ti, co se na systému živí, si pomocí voleb - je jich prostě většina - dokážou nastavit podstatně lepší podmínky, než ti, co je reálně živí. Obávám se, že na tohle poměrně brzo dojedeme. Státní zaměstnanci, místo aby uznali, že snížení platů o 4 % znamená, že se jim povede stejně jako vloni nebo předloni, tedy nijak špatně, tak spustili takový řev, že z toho sešlo. Největší vyžírkové, tedy soudci, vyhrožují navíc drze žalobami.

Řešení jsou v podstatě asi jen dvě. To první: Snížit dobrovolně výdaje státu tak, aby ročně zbylo asi tak 100 miliard korun na splácení dluhu. Zvýšení přímých daní patrně nic nepřinese, naopak - absolutní výběr může poměrně lehce ještě klesnout. Výše daňových sazeb se skutečným výběrem příliš nesouvisí. Prostě představa, že zaplatí bohatí, nefunguje.V historii vždycky zaplatila účet střední vrstva. Je poměrně početná, má majetek a není schopna se někam odšoupnout. Příklad Kalifornie je jasný - tam asi 4 % obyvatelstva generovala 52 % daní. Když holt bohatý John vydělal místo pěti milionů dolarů jen tři, tak on to i s rodinou už nějak přežil. Ale stát Kalifornie přišel asi o třicet procent příjmů. Daně už nešly bohatým zvýšit, protože ve vedlejším státě jsou poloviční (daňová soustava v USA je z našeho pohledu hodně bizarní). To si uvědomuje i současná vláda u nás. Zvýšení daní pro zámožné musí být pouze kosmetické, jinak to bude reálný propad výběru.

Tím druhým řešením je státní bankrot, který bude podle příslušných pravidel sanován Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a který bolestivé řezy naordinuje v podstatě neřízeným způsobem a okamžitě. Málokdo si totiž uvědomuje, že pokud nám již nikdo nepůjčí na obrátku dluhu, tak můžeme být v kélu během několika měsíců. A potom diskuze jestli čtyři, nebo 10 % výplat dolů se ukáže jako čajový odvárek proti realitě.

Početně to pak dopadne asi takto. O dvě stě miliard schodku méně plus nějaké vyšší úroky za revolving úvěrů, tedy asi 100 miliard. Vychází z toho snížit počet zaměstnanců státu a obcí asi o 30 % a zbývajícím snížit platy asi o třetinu. Tak nějak mimochodem budou - komprimovaně - zřejmě vypadat podmínky MMF. Tiše doufám, že politici se snad umoudří a začnou konat dřív, než přifičí kravaťáci z MMF

Další možné řešení je: žádné volby. Poslancům by se to náramně líbilo, Ústavní soud by to jistě dokázal kulantně zdůvodnit a národ by taky moc neprotestoval. Řev pánů Paroubka a Topolánka by asi byl slyšet na značnou vzdálenost, nicméně on už je stejně nikdo moc vážně nebere. Ti úředníci by si s tímhle bordelem asi během jednoho roku nějak poradili.

Nic veselého nás v tomto roce nečeká. Mimochodem to "zdvihání", tedy růst HDP je víceméně pěkná taškařice. Když si půjčím 200 miliard, tak se HDP měřené podle metodiky pravděpodobně o cca 100 miliard zdvihne. Tím se ale státní povoz pouze zatáhne do hnoje jen o kousek dál. Ještě že na bedně běží seriál krotitelé dluhů, který názorně ukazuje na desítkách případů, kam kdysi blahobytný občan dospěl, když vytloukal klín klínem. Stát je také jen ekonomický subjekt a výkřiky jednoho pomatence o tom, že stát dluhy neplatí, mohou fungovat jen v případě totálního zmaru, tedy po válce.

Karel Kloud

Vydáno: 04.02.2010 21:00, Zdroj:

Další zprávy

Moralizování a údiv

Je to třiatřicet let, co si Vladimír Neuwirth do svého deníku Vcházení do Evropy zapsal: Moralizování spočívá v stálém rozčilování nad životem a jednáním druhých. Pravý náboženský duch spočívá v údivu, že Bůh odpustil mně. Jádrem naší postní cesty k Velikonocům − někteří ji nazývají dobou světlého smutku, spasitelnou, prodchnutou světlem shůry, Zmrtvýchvstáním − je obrácení a uvěření Evangeliu. Je to stále nové obrácení a uvěření.»»»