Na cestě liturgické reformy zbývá mnoho co učinit

Drazí bratři a sestry,

s velkou láskou pozdravuji v Pánu vás všechny, kdo jste se shromáždili v Dublinu na 50. mezinárodním eucharistickém kongresu: především kardinála Bradyho, arcibiskupa Martina, kněze, řeholníky a věřící Irska i vás všechny, kdo jste přijeli zdaleka, abyste podpořili irskou církev svou přítomností a modlitbami.

Téma Kongresu – Společenství s Kristem a mezi námi – nás přivádí k zamyšlení nad Církví jako tajemstvím přátelství s Pánem a se všemi údy Jeho těla. Od nejranějších dob bylo vědomí koinonie či communia jádrem sebeporozumění Církve, vztahu ke Kristu, jejímu zakladateli, a ke svátostem, které slavila, k eucharistii na prvním místě. Ve křtu jsme ponořeni do Kristovy smrti a znovuzrozeni do velké rodiny bratří a sester v Ježíši Kristu. V biřmování dostáváme pečeť Ducha Svatého a sdílíme-li eucharistii, vstupujeme už zde na zemi do společenství s Kristem i se sebou navzájem a dostáváme také závdavek věčného života, který očekáváme.

Kongres probíhá v době, kdy se Církev na celém světě připravuje na oslavy Roku víry, který připomene 50. výročí zahájení II. Vatikánského koncilu, události, jež iniciovala nejrozsáhlejší obnovu římského ritu, k jaké kdy došlo. Na základě stále hlubšího doceňování zdrojů liturgie prosazoval Koncil plnou a aktivní účast věřících na eucharistické oběti. Z odstupu, který dnes máme, a ve světle zkušeností obecné církve z období, jež následovalo, je zřejmé, že přání vyjádřená koncilními otci ohledně liturgické obnovy byla ze značné části naplněna. Stejně tak je ovšem zřejmé, že došlo k mnoha nepochopením a neregulérnostem. Obnova vnějších forem, jak si ji přáli otcové koncilu, měla usnadňovat přistup k vnitřním hloubkám tajemství. Jejím pravým cílem bylo přivádět člověka k osobnímu setkání s Pánem přítomným v eucharistii, tedy s živým Bohem, aby skrze tento kontakt s Kristovou láskou mohla rovněž růst láska jeho bratří a sester mezi sebou navzájem. Nikoli nezřídka však zůstala revize liturgických forem na povrchní úrovni a „aktivní účast“ byla zaměněna za aktivitu pouze vnější. Na cestě skutečné liturgické reformy tedy stále zbývá mnoho co učinit. Ve světě, který se změnil a stále více lpí na materiálních věcech, se musíme znovu učit rozpoznávat tajemnou přítomnost Zmrtvýchvstalého Pána, který jako jediný může dát našemu životu šířku a hloubku.

Eucharistie je slavností celé církve, ale vyžaduje rovněž plné nasazení každého jednotlivého křesťana v poslání církve. Zahrnuje v sobě povolání být svatým lidem Božím, ale také povolání k osobní svatosti. Má se slavit s velkou radostí a prostotou, ale zároveň tak důstojně a uctivě, jak je to jen možné. Vybízí nás k litování vlastních vin, ale také k odpuštění našim bratřím a sestrám. Sjednocuje nás v jediném Duchu, ale také nám přikazuje, abychom v témže Duchu nesli radostnou zprávu o spáse všem ostatním.

Eucharistie je kromě toho připomínkou Kristovy oběti na Kříži, jeho těla a krve obětovaných jako nová a věčná smlouva na odpuštění hříchů a k proměně světa. Po staletí bylo Irsko na nejhlubší úrovni utvářeno touto mešní obětí. Generace mnichů, mučedníků a misionářů v její síle a milosti žily heroicky víru ve své domovině a šířily Radostnou zprávu o Boží lásce a odpuštění daleko za vaše břehy. Vy jste dědici církve, která byla mohutnou silou šířící dobro po světě a která předala hlubokou a trvalou lásku ke Kristu a jeho blahoslavené Matce vskutku mnoha dalším. Vaši předkové v irské církvi dobře věděli, co znamená usilovat o svatost a vytrvalost v osobním životě, věděli, jak hlásat radost vycházející z evangelia, jak šířit vědomí o tom, jak důležitá je sounáležitost s univerzální církví ve společenství s Petrovým stolcem, a jak předávat lásku k víře a křesťanské ctnosti dalším pokolením. Naše katolická víra, prodchnutá radikálním vědomím Boží přítomnosti, unešená krásou jeho stvoření, jež nás obklopuje, a očištěná skrze osobní pokání a vědomí Božího odpuštění, je dědictvím, které zcela jistě zdokonalujeme a sytíme, když je pravidelně přinášíme Pánu na oltář v oběti mše svaté. Vděčnost a radost z těchto velkých dějin víry a lásky byla nedávno úděsným způsobem otřesena, když vyšly najevo hříchy spáchané kněžími a zasvěcenými osobami na lidech svěřených do jejich péče. Místo toho, aby jim ukazovali cestu ke Kristu a k Bohu, aby jim přinášeli svědectví o jeho dobrotě, je zneužívali a podlamovali důvěryhodnost poselství církve. Jak si vysvětlit, že lidé, kteří pravidelně přijímali Kristovo tělo a vyznávali své hříchy ve svátosti smíření, mohli tímto způsobem pohoršovat? To zůstává záhadou. Je však zřejmé, že jejich křesťanství nebylo již živeno radostným setkáváním s Ježíšem Kristem, stalo se jen věcí zvyku. Dílo Koncilu směřovalo k překonání této formy křesťanství a znovuobjevení víry jako hlubokého osobního přátelství s dobrotou Ježíše Krista. Eucharistický kongres má podobný cíl. Chtěli bychom se tu setkat se Vzkříšeným Kristem. Prosíme jej, aby se nás hlouběji dotkl. Kéž On, který na Velikonoce dechl na apoštoly a předal jim tak svého Ducha, propůjčí podobně také nám svůj dech, sílu Svatého Ducha, a pomůže nám, abychom se stávali pravými svědky jeho lásky, svědky pravdy. Jeho pravda je láska. Kristova láska je pravda.

Moji drazí bratři a sestry, modlím se za to, aby byl Kongres pro každého z vás plodnou duchovní zkušeností společenství s Kristem a jeho církví. Zároveň bych vás chtěl vyzvat, abyste se připojili k mé modlitbě o Boží požehnání pro příští Mezinárodní eucharistický kongres, který se bude konat v roce 2016 ve městě Cebu! Posílám vřelé pozdravy filipínskému národu a ujišťuji jej o své blízkosti v modlitbě během přípravného období na toto velké církevní shromáždění. Věřím, že přinese trvalou duchovní obnovu nejen jim samým, ale i jeho účastníkům ze všech koutů světa. Svěřuji nyní každého z účastníků tohoto Kongresu láskyplné ochraně Panny Marie, Matky Boží, a svatého Patrika, velkého patrona Irska, a jako výraz radosti a pokoje v Pánu rád udílím své apoštolské požehnání.

KOMENTÁŘ KE ZPRÁVĚ: Poselství Benedikta XVI. na závěr 50. mezinárodního eucharistického kongresu v Dublinu.

Vydáno: 02.07.2012 11:53, Zdroj: Radio Vaticana

[vytisknout] [přeposlat] [sdílet na Facebook]

Související zprávy

  Další zprávy

Františkův pontifikát zasvěcen Panně Marii Fatimské V pondělí 13. května zasvětil papež František svůj pontifikát Panně Marii Fatimské. Mnozí poutníci ze statisíců účastníků přitom drželi papežův obraz. Kardinál Policarpo v kázání zdůraznil význam fatimského poselství; řekl také, že obrácení lidstva je i dnes důležité. Církev papeže Františka má být míst»»»

Papež svatořečil mučedníky z Otranta Antonio Primaldo a jeho 800 druhů bylo roku 1480 usmrceno v jihoitalském Otrantu, protože odmítli přestoupit na islám. Jejich svatořečení ohlásil ještě papež Benedikt XVI. na konzistoři, na níž ohlásil své odstoupení. Papež František svatořečení provedl v neděli 5. května. Přestup k islámu na mučednících vymáhala osmanská flotila, která město přepadla. »»»

Zvláštní vyslanec Svatého Otce na cyrilometodějské pouti V pátek 10. května jmenoval Svatý otec František zvláštního vyslance, který se jeho jménem zúčastní cyrilometodějských oslav na Velehradě. Na hlavní národní pouť zavítá kardinál Josip Bozanic, arcibiskup chorvatského Zábřehu. Do Nitry vyslal papež kard. Franca Rodého, emeritního prefekta Kongregace pro společnosti za»»»

Papežská akademie se zabývala evolucí člověka Ve dnech 19.–21. dubna se konalo setkání pracovní skupiny Papežské akademie věd, která se zabývala evolucí člověka. „V onom prvotním transcendentním původu člověka bychom měli skutečně připustit přímou účast Boží,“ řekl biskup Marcelo Sanchez Sorondo, kancléř akademie. V textu, který byl vydán těsně před tímto setkáním, biskup Sanchez, kardinál Roger Etchegaray a Henry de Lumley, ředitel Ústavu paleontologie člověka v Paříži, uvedli, že „devět miliard let uplynulo od Velkého třesku ke vzniku prvotního neživého oceánu na planetě Zemi, a pak další čtyři miliardy let trvalo, než»»»

Vatikánští lékaři potvrdili zázrak, díky kterému může být Karol Wojtyła svatořečen Lékařská komise uznala jedno uzdravení jako nevysvětlitelné. Pokud je schválí i teologové, Jan Pavel II. by mohl být prohlášen svatým již osm let po své smrti. „Svatý teď!“ Wojtyłova kanonizace se rychle blíží a mohlo by k ní dojít už v říjnu. V uplynulých několika dnech lékařská komise Kongregace pro svatořečení uznala jako nevysvětlitelné jedno uzdravení, které se přičítá blahoslavenému Janu Pavlovi II. Údajný „zázrak“, který - pokud jej schválí také teologové a kardinálové (což je velmi pravděpodobné) -, přinese polskému papeži, který zemřel v roce 2005, svatozář v rekordním čase, pouhých osm let po jeho smrti.»»»

Koncerty v letním Vatikánu Od 3. května do října (s výjimkou srpna) uspořádají vatikánská muzea 21 večerů hudby. Každý pátek na to budou vymezeny hodiny od 19.30 do 23.00. Na pořadu budou např. díla Brahmsova, Beethovenova, Debussyho, Respighiho a další. Koncerty se budou konat v Rafaelových sálech, na terasách Pinakotéky a jinde.»»»

Papež František k výročí Druhého vatikánského koncilu Duch svatý pobízí lidi a církev jít dopředu, ale my odporujeme a nechceme změnu,“ řekl dnes ráno papež František v homilii během soukromé eucharistie v kapli Domu sv. Marty za účasti zaměstnanců governatorátu městského státu Vatikán. Na dnešek připadají 86. narozeniny Benedikta XVI. a papež František to připomněl hned v úvodu mše svaté:»»»

Papež František vyzval k modlitbě za pronásledované křesťany Modleme se zvláště za křesťany, kteří trpí pronásledováním. V této době je mnoho křesťanů, kteří trpí pronásledováním v mnoha, mnoha a mnoha zemích: modleme se za ně ze srdce a s láskou. Kéž pocítí živou a útěšnou přítomnost Vzkříšeného Pána.“ PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže Františka je ZDE.»»»

Představitelé křesťanských církví v Jeruzalémě ve velikonočním poselství připomínají oběti násilí a útlaku Ve svém velikonočním poselství představitelé křesťanských církví v Jeruzalémě vyzvali věřící z celého světa, aby podnikli pouť do Svaté země, a s odvoláním na ekumenismus žádají, aby křesťané navštěvovali tamější církve a „kráčeli s živými kameny této země po stopách vzkříšeného Krista“. V textu se dále uvádí: Přítomnost křesťanů zde, v mateřském městě naší víry, zůstává paprskem světla vzkříšeného Krista, které první učedníci spatřili před prázdným hrobem.“»»»